U vznětových motorů je do válce nasáván nejprve čistý vzduch. Ten je pístem prudce stlačen na vysoký tlak. Vzduch se  při stlačení ohřeje až na 700 °C. V tom okamžiku se  do horkého vzduchu  ve válci  stříkne nafta a ta se vysokou
teplotou sama vznítí a shoří. Při hoření má směs vyšší teplotu než u zážehového motoru.

Princip  činnosti  čtyřdobého  vznětového motoru. Na  obrázcích  je  zachycen jeden válec ve  čtyřech  po sobě jdoucích  dobách: 1-2-3-4-1-... Po čtvrté době opět následuje doba první.

 1. Píst  nasává do válce   vzduch otevřeným sacím ventilem. Výfukový ventil je uzavřen.

2. Ventil se uzavírá a píst stlačuje  vzduch, což

způsobuje zahřátí až na

700 °C.

3. Při maximálním stlačení vzduchu  se  vstříkne  palivo,

které se vznítí. Vzniklé plyny tlačí píst dolů.

4. Výfukový ventil se ote- vře a píst vytlačí spálené plyny z válce do výfuku.

Rudolf Diesel: Otcem vznětového motoru byl německý inženýr Rudolf Diesel.  Patent na nový typ motoru zís- kal roku 1892. První prakticky využitelný motor spatřil světlo světa až za 5 let.  Od té doby doznal mnoha zle- pšení. Původně byly tyto motory používány kvůli stabilitě pro pohon generátorů a jako velké lodní motory. Bě- hem války se používaly v ponorkách, kde nemohly být zážehové motory.  Rychle se rozšiřovaly i  do lokomotiv
a nákladních automobilů, protože měly vyšší účinnost.