Teploměr ponoříme do vody v kádin-ce. Kádinku zahříváme. Při určité tep-lotě se uvnitř kapaliny tvoří bubliny vodní páry, které se zvětšují se zvy- šováním teploty a pomalu stoupají vzhůru. Při teplotě asi 100 °C vystu- pují bubliny k  povrchu vody, kde za- nikají a pára uniká do vzduchu. Tím se voda vypařuje nejen na povrchu, ale i uvnitř kapaliny. Var trvá, pokud kapalina přijímá teplo potřebné k pře- měně skupenství kapalného na plynné při stálé teplotě. Abychom mohli po- rovnávat tepla potřebná k varu jed- notlivých kapalin zavádíme

měrné skupenské teplo varu. Je to teplo, které potřebuje 1 kg kapaliny při teplotě varu a normálním tlaku, aby se změnil v páru téže teploty.

Var kapaliny závisí na druhu kapaliny a na tlaku nad povrchem kapaliny.

Normální tlak vzduchu nad kapalinou je přibližně 100 000 Pa (101 325 Pa). Při tomto tlaku vře voda při teplotě 100 °C.

Jeli nad kapalinou nízký tlak (menší než 100 000 Pa),  začne voda vřít při nižší teplotě. S tím se

setkávají     horolezci
v Himalájích,   že  ve

výškách okolo 8000 m nad mořem vře voda při 89 °C.

●  K čemu je v kuchyni papiňák?

Zvýšíme-li tlak nad povrchem kapaliny, zvýší se její teplota varu. Toho využíváme v kuchyni při vaření v Papinově hrnci. Zvýšená teplota varu umožňuje dosažení teploty až 120-130 °C       (u běžného hrnce jen
100 °C). V tak horké vodě se maso vaří daleko rychleji. Jak je to možné? Na hrnci je poklice, která brání unikání par. Hromadící se páry zvýší tlak nad kapalinou a voda začne vřít až při teplotě 120 °C. Tlak se nemůže zvyšovat do nekonečna. Na poklici je pojistný ventil, který při překročení určitého tlaku začne páru odpouštět. Pro zvýšení bezpečnosti má Papinův hrnec tepelnou pojistku, která se při nebezpečném zvýšení teploty roztaví a uvolní páru z hrnce.